Z deníku pětatřicítky

11. 12

Zákon schválnosti je prostě pravidlo. Když člověk nestíhá, protože chystá dětskou oslavu narozenin, na které mu opravdu záleží, tak se to začne hatit. Přijdou tři dobře placené zakázky na psaní textů, které mají jednu malou, leč velmi vražednou podmínku - musí být bleskově hotové, protože včera bylo pozdě. A aby toho nebylo málo, do všeho toho stresu nám umřel z pátku na sobotu přes noc pes.

Clif byl černý Gordonsetr a jeho smrt byla vážně šok. Když umře mladý zdravý lovecký pes, sebere to celou rodinu. Byl to především tátův mazel, na kterého jsem já dost často akorát nadávala, což mi je nyní ex post samozřejmě líto. Když ti doma umře bezbranné zvířecí stvoření odkázané na tvoji pomoc, kterou mu nedokážeš nebo neumíš poskytnout, jde to vždy pod kůži. Ach jo…

Nicméně oslava i tak proběhla a proběhla důstojně. Povedla se. Posledních pár hodin mi už trošku splývá, protože jsme se s kamarádem, který prozíravě svěřil řízení své přítelkyni, podívali do litrové flašky rumu, kterou jsem vytáhla ze skrýše, s velkým nasazením. Nikdo z řídících hostů si dodatečně nestěžoval, že bych díky tomu plácala nesmysly nebo byla jinak opilecky nemožná, takže to nepovažuju za žádnou vadu na hladkém průběhu celého dětského odpoledne a večera.

Děti vytvořily smečku, lítaly nezřízeně domem, sem tam zařinčelo z dálky sklo, nebo zaduněla něčí hlava, ale přežily to všechny a všem se to moc líbilo. Můj dort, který mi sebral bez přehánění celý pátek a uříznul díky pár vypjatým momentům několik let života, všichni obdivovali a nešetřili lichotkami. Chlebíčky i jednohubky taky zmizely do posledního drobečku a já se báječně bavila.

Jediný zúčastněný muž, kamarád Luboš statečně přežil všechna dámská témata typu: „Která z nás měla těžší porod, Jak jsem dělala ten dort, Jaký je to seznamování na internetu opruz, nebo Kde koupila sestřenice Kamila ten skvělý kabát“ a vydržela mu energie natolik, že nám odborně a bez zaváhání odpálil na terase připravený ohňostroj. Mé překvapení pro oslavenkyni, která to ovšem vzdala hned po první ráně a se slovy, že se bojí, šla pryč. Nevadí, ostatní vydrželi až do konce. A ve finále mi nevadil ani ten bordel všude, který jsem druhý den uklízela spoustu a spoustu hodin.

Vzkaz všem rodičům chystající dětskou oslavu: Před začátkem důkladně ukliďte modelínu a inteligentní písek – bude to všude a na všem a už to nikdy nikdo nedá do původního stavu. Teda ovšem pokud si nechcete ještě týden po oslavě stále se někde zjevujícím pískem, který se lepí na nohy, připomínat letní dovolenou u moře, to potom neuklízet, efekt zaručen.

12.12

Mám depku. Nejen, že to teď před svátky padá na mé koučované klientky, ale už i na mě. Ještě, že mě nevidí a neslyší. Před nimi se samozřejmě tvářím stále nad věcí, jako ten Atlas, co udrží na ramenou celou nebeskou klenbu.

Jinak mě ale trápí, že jsem tlustá, hnusná, neschopná a nikdo mě nemá rád. Dnes jsem si pokusila udělat radost a koupila jsem si vážně drahou kabelku Guess a k ní peněženku a taky šátek. Tmavě modrá s kováním ve zlaté, je prostě nádherná a nikdy jsem nic tak drahého neměla. I peněženka je nádherná a šátek je přímo dokonalý. Ta modrá je jako barva moře na Azurovém pobřeží, tak tmavá, až antracitová. Dám si ten set až pod stromeček. Stejně to vlastně nemám kam a k čemu nosit.

A vůbec, jak na sebe tak koukám, chce to pořádně promyslet ta blížící se novoroční předsevzetí, protože to se mnou jde z kopce a s tím se musí něco udělat. Bohužel nevím proč, ale mám ten pocit, že čím víc se snažím sama sebe najít, tím míň se mi to daří. Nevím, co chci dělat, pro koho a kde. Nevím, jakého chci muže. Nedokážu změnit svoji životosprávu. Jsem zkrátka úplně v háji. Bydlíme s malou v domě u rodičů. Je mi pětatřicet a nic nemám a nic jsem nedokázala. Jo, bezvadný skóre, jen co je pravda.

Navíc mi jeden známý bloger a autor dvou románů, které vydal, dnes napsal, že chápe moji potřebu publikovat, jako snahu vyznat se sama v sobě. Doslova: „Jsi komplikovaná a tím psaním se zkoušíš vyznat sama v sobě.“ Má pravdu? Má. Má a štve mě to. Není první, kdo mi to řekl. Nechci být komplikovaná. Komplikovanost není oblíbená a nikdo ji nevyhledává. Dnes je prostě všechno špatně.

13.12

Nálada se moc nezlepšila, ale k těm všem chmurným myšlenkám jsem přidala ještě dojímání se. Můj dopolední status na Facebooku: „Touto dobou před čtyřmi lety mi akorát tak v Královéhradecké nemocnici praskla voda a začal souboj s přírodou zvaný: Dostat na svět dítě jménem Dominika. Povedlo se. Z toho ošklivého žlutého miminka je dnes už metr vysoká malá slečna s velkýma bystrýma očima. 

Nebudu lhát, že jsem své dítě milovala od první chvíle, to ne. Byla jsem zaskočená a nevěděla, co mě čeká. Bylo to úplně nové, tak silné a jiné. Nebyl čas na lásku. Náš vztah byl teprve v plenkách, doslova a do písmene, a líhnul se postupně. 

Potřeba chránit své dítě, pečovat o něj, dát mu najíst, oblékat ho, dopřát mu něhu, zdravý vývoj a zázemí, to vše ještě neznamená ho skutečně milovat. To vzniká postupně a graduje to přímo úměrně tomu, jak se dítě začíná projevovat, reagovat a komunikovat.
Dnes ti jsou čtyři roky Domi. Uteklo to a stalo se tolik věcí. Jsi společenská, kamarádská, bezprostřední a nesmírně živá holčička. Jsi jako New York, o kterém se říká, že je to město, které nikdy nespí. Ty taky nikdy nespíš. Nevěřila bych, že se dá vydržet čtyři roky v permanentní chronické nevyspalosti, ale nevadí mi to.

Umíš být tvrdá, vytrvalá, umíněná a po zlém se toho s tebou moc nesvede. Jsi má velká učitelka. Ta největší. Říkáš mi, co si myslíš a nastavuješ zrcadlo mým nedostatkům. Díky tobě jsem mnohem silnější a taky mnohem spontánnější. Jsem šťastná, když spolu tančíme po bytě, zpíváme si v autě, nebo na sebe děláme obličeje a smějeme se tomu. Vím, že jsem kritická matka. Nemyslím si, že bys byla nejchytřejší, nekrásnější a nejtalentovanější dítě na světě, jsem realista. V čem jsi ale mimořádná, to je tvá schopnost si získat lidi…a tvá houževnatost, když o něco usiluješ. To už dnes vím, že jsou vlastnosti, se kterými se dá dokázat velmi mnoho. Zůstaň stále taková, jaká jsi Domi, jsem na tebe opravdu pyšná!“

A lup k tomu čerstvou vánočně laděnou fotku od profi fotografky z posledního focení, ať je příspěvek kompletní.