Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z deníku pětatřicítky

4. 01. 2017 15:16:13
...Na Tinder mi přišla zpráva: „Dobrý den, ano, já myslím, že je to zápas. Vypadáš přátelská a teplé. Jsem cizinec žijící v Praze, a snaží se potkat někoho, kdo má zájem o interracial vztah k pravidelným setkáním. Jsem si velmi...

3.1

„Maminko, kdyby nám narostla křídla, to by bylo bezvadný. To bychom mohly letět, kam bychom chtěly.“, volá na mě malá od počítače. “Hm. Mohly.“, odpovídám.

To není odpolední chvilka poezie evokovaná dětskou bezbřehou fantazií, ale pouze okoukaný příběh o hledání Dory vystřídalo DVD s vílou Zvonilkou.

Listuju dál nerušeně katalogem a říkám si, že loňská nabídka velikonočních zajíců v regálech Kiku zaregistrovaná mojí osobou už 27. prosince, má žhavého konkurenta. V Magnetu taktéž nezahálí. Hned druhého přilétla do schránky nabídka zboží z kategorie „Poslové jara.“

Tak ono včera poprvé kloudně nasněžilo a už jaro? Ještě chvíli prosím ne! Vždyť si teprve zítra jedu do servisu pro hotové lyže a chci na tu lyžovačku s Maxem...

Poslední prázdninový den jsme s Domčou sáňkovaly a taky stavěly sněhuláka. Konečně se hodil ten propagační dárek od DPD, co jsem kdysi někde na nějaké akci dostala. Set na sněhuláka se to jmenuje a dobrý, jako když najdeš. Sice má chudák přes půl umělé mrkve firemní logo, ale na to se historie neptá.

Dnes už skončily prázdniny a tak šla malá do školky. Ještě, že tak, všem totiž asi přeskočilo a vzpomněli si, že žiju a že ode mě něco potřebují. Drnčí mi od rána telefon jako pominutý. Do toho předělávám komplet vizuál e-shopu, odstraňuji vánoční akce i dárkové poukazy atd. Vkládám akce povánoční a přidávám pár novinek. Hoří mi deadline na jednu copywriterskou zakázku a navíc se celý pasivní čtyřlístek jako na potvoru probudil a zatoužil po komunikaci se mnou. Jasně, buď nikdo, nebo všichni najednou, jak jinak. Každopádně dotazy typu: „Jaké byly svátky?“ „Jak sis užila Vánoce?“ Ty mě rozpalují do běla.

Jak asi! Jestli se mě na to ještě někdo zeptá, tak bude rachot.

Na Tinder mi přišla zpráva: „Dobrý den, ano, já myslím, že je to zápas. Vypadáš přátelská a teplé. Jsem cizinec žijící v Praze, a snaží se potkat někoho, kdo má zájem o interracial vztah k pravidelným setkáním. Jsem si velmi dobře vzdělaný, dobrý smysl pro humor a já žít dobrý život.“

Nemám nic proti komunikaci s cizinci. Pokud se pokouší o češtinu, to už vůbec ne. Navíc když mi někdo něco podobného napíše, probouzí to ve mně soucit. Myslím na bývalé kolegy - rodilé mluvčí, kteří od nás museli poslouchat při obchodních jednáních něco podobného v angličtině a taky se vydrželi nesmát. Jenže v tomhle případě mě zarazil především pojem „interracial“. Mezirasový vztah by mi při vzájemných sympatiích nejspíš nevadil, ale na fotce se na mě kření zrzek z Finska.

Tak teď nevím, chyba translátoru? Nebo že by schopnost mého otce získat dokonalé opálení hned s prvními ostřejšími paprsky, skutečně něco znamenala a mně se to dosud úspěšně tají? Záhada.

Mimochodem, teď mě napadá, že jsem úplně zapomněla bilancovat. To je poprvé. Obvykle to každý konec roku dělám. A mám vůbec co bilancovat? Dělo se vlastně vloni něco?

Nějaké besedy v souvislosti s knížkou, vystoupení v televizi, výpověď ze stabilního zaměstnání z důvodu vyhoření, prodej bytu v centru města, stěhování na venkov, jeden spontánní potrat, poznávačka po Nizozemí a první letecká dovča s malou na Rhodosu. Letní tříměsíční kurz koučinku, první živnosťák a první pokusy o samostatně výdělečnou činnost. To zase nezní tak úplně nudně.

Navíc rok 2016 končím lehce do plusu. Prosinec byl prvním měsícem, kdy nejsem ve ztrátě, a to se cení. Nicméně vrávorat kolem nuly, to taky ještě není důvod bouchat špunty. Stále mi to nedá sem tam nezapochybovat. Vždycky, když mě to chytne, rozesílám v panice CV na všechny strany.

Zásadní také minulý rok bylo, vyrovnat se s propuštěním otce mé dcery z vězení a přijmout fakt, že bude opět figurovat v našich životech. Jediná klika je, že jemu nečiní sebemenší problém se okamžitě seznámit. On vždycky potká životní lásku během týdne a i jako bezzubý šedivý kvadruplegik bez koruny by sbalil miss Východní Čechy. To je taky dar. Skoro bych si řekla o pár tipů, kdyby mi to nebylo blbý.

I tentokrát si během čtrnácti dnů na svobodě našel vztah a tak je to optimální, protože je od něj klid. Tím pádem vycházíme velmi dobře a alimenty chodí včas. Dokonce máme zítra soud, kdy jdeme výživné po vzájemné dohodě zvyšovat.

Vida, 2016 nebyl tak úplně plonkový a při detailnějším ohledání by se dalo říct, že to byl rok plný poměrně klíčových rozhodnutí. Nebylo na škodu si to dodatečně připomenout.

4.1

Úplně nejlepší je, když má chlap na seznamce fotku, kde ho kolem krku objímá ruka expřítelkyně, kterou z toho snímku odříznul a aby to vylepšil, hned druhou fotku si dá ze svojí vlastní svatby. To spadl z Marsu? No nic, musím odložit telefon, jít probudit Šípkovou Růženku a vyprovodit jí do školky. To zase bude keců.

Sněží jako blázen, což vypadá nesmírně poeticky za oknem, ale podstatně jinak to člověk hodnotí za volantem.

Na ani ne deseti kilometrech z venkova do civilizace se toho dá při takovém počasí zažít celkem dost. Jen co jsem vyšla, udělal mi soused přímo před nosem se svým Fiatem trojité hodiny. Zkoprněla jsem a v hlavě začala snovat plán, jak jdu rychle volat na soud, že dnes nedorazím, protože nejsem sebevrah.

Zahlédl mě, jak na něj nevěřícně zírám, protože hned otevřel okýnko a volal: „To dělaj ty sjetý letňáky...“.

No to je vůl! Ne proto, že se tu málem rozmázl o náš barák, ale proto, že tak ohrožuje ostatní.

Nakonec jsem vyjela, dojela a dokonce se i vrátila. Žádné drama, co po něm autorovo srdce dychtí, aby bylo o čem psát, se nekonalo. Ani na silnici, ani na soudě. Snad až na to jednání před námi, kdy se jeden velmi starý pán doslova vypotácel ze soudní síně a složil se mi na mol opilý k nohám. To jsem netušila, že u soudu nevadí být na šrot. Dobrý vědět, kdyby to příště u nás už tak klidný nebylo.

Autor: Klára Bártová | středa 4.1.2017 15:16 | karma článku: 18.89 | přečteno: 1617x

Další články blogera

Klára Bártová

Ester (39): Dnes nechápu, jak jsem to mohla přežít!

Velmi silný a inspirativní příběh, který stojí za přečtení. Žena, která si prošla peklem závislostí a vše ustála. Byla doba, kdy ji zbýval měsíc života a ona to dokázala zvrátit. Nyní se rozhodla promluvit.

22.8.2017 v 12:31 | Karma článku: 17.01 | Přečteno: 1201 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Prý bych se tentokrát mohla přidat a hrát jim civilistku, kterou unesou teroristi. „Proč mi to připomíná nějaký péčko?“, odepsala jsem s pěknou řádkou smajlíků.„No jestli chceš, tak ti znásilnění v táboře ozbrojenců rád dopřeju...

5.6.2017 v 16:38 | Karma článku: 12.73 | Přečteno: 1249 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Coco Chanel řekla: „Žena, která je připravená si nechat ostříhat vlasy, je připravena změnit celý svět.“ Tak já svět asi moc nevytrhnu, protože celá má plánovaná změna účesu se smrskla pouze do zkrácených konečků...

2.6.2017 v 15:01 | Karma článku: 12.55 | Přečteno: 819 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Poslal mi fotky na email, jak se to dělalo dřív, a jako fakt dobrý. I na ty moje reagoval pozitivně. Akorát mi během sedmi sms asi čtyřikrát zdůraznil, že zatím skutečně nehledá žádný vztah, ale pouze něco jako kamarádku.

30.5.2017 v 18:33 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 1163 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Jak jsem se stala americkym obcanem

Nechtela jsem se zlobit se zelenou kartou a rozhodla se, ze se stanu americkym obcanem. Dostala jsem den a hodinu, kterou se musim dostavit na emigracni oddeleni.

26.9.2017 v 16:12 | Karma článku: 9.68 | Přečteno: 343 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 10.91 | Přečteno: 297 | Diskuse

Mirka Součková

Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)

Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.

24.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 514 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 16.21 | Přečteno: 325 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Nic nechtít

Už jste se setkali s návody na zaručeně spokojený život, které vám naprosto nefungovaly? A vašim známým také ne? Přitom některé z nich vypadaly velice rozumně a lákavě. Jak to?

24.9.2017 v 16:28 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 473 | Diskuse
Počet článků 105 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1725

Jsem máma malé holčičky. Občas mám co říct a hodně často chci něco říct. Nemám problém být otevřená. Je to má forma terapie...víc sem nevmáčknu, takže:

Ing. Klara Bartova, MBA

www.facebook.com/Mandarinky
www.zenazenam.cz
www.facebook.com/Rok.Patrika

www.facebook.com/kouc.klarabartova

www.kosmetika-tiande.com
www.facebook.com/tiande.HK

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.