Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z deníku pětatřicítky

20. 01. 2017 17:03:55
...Zase ale nebyly mobily a lidi si povídali spolu, nebo po sobě minimálně vejrali. Takže se nemohlo stát, že jsem zjistila, že v sousední vesnici bydlí opravdu pěkný kluk až na Tinderu, kde to pravidelně aktualizuje vaší...

20.1

Malou jsem nemohla poslat do školky, protože je celá modrá a vypadá strašně.

Včera večer se asi na hodinu zavřela v dětském pokojíčku. Nesměla jsem dovnitř. Prý překvapení, a to mě mělo varovat. Čas využila důkladně a celou tu dobu se přetvářela dětskou sadou barev na kůži v bytost někde mezi šmoulou a indiánkou. Zkušenost.

Nejen v tom, že při nějakém dalším připravovaném překvapení je vhodné udělat jednu až dvě namátkové kontroly, ale že označení „barvy na kůži“ neznamená vždy zcela automaticky „snadno smývatelné“.

Do odpoledne už to trochu povolilo, tak jsem jí mohla předat tatínkovi a mávnout pomyslným kostkovaným praporkem vstříc k úžasnému narozeninovému víkendu.

Oběd s Maxem jsem přesunula na pondělí, nějak neumím sedět jedním zadkem na dvou židlích. Mám vždycky dojem, že neumím mlžit a jsem natolik čitelná, že na mě se zkrátka všechno pozná. Tak jsem se tomu normálně zbaběle vyhnula, dokud nebudu mít trošku jasno.

Začínám dnes večeří s Radkou, která by už měla být ve třetím měsíci. Teda doufám, že stále je. Vím, jak je tohle rozhodování při velmi zamlžené představě o budoucnosti a minimální podpoře nejbližšího okolí secakramentsky těžké.

Nevíte, co bude. Jaké to bude. Jak to zvládnete. A do toho hormony a emoce jako mixéru. Možná o to víc jsem zvědavá na její novinky.

A protože jít na drink s těhotnou má své výhody, jako například, že bude řídit a hodí mě domů, tak se těším, že si dnes trošku popiju. Jedinou menší vadou na kráse je to, že cestu tam musím absolvovat busem. Teda asi by mě někdo hodil, ale zase si říkám, co by ne. Autobus mě neukousne a hlavně, bude sranda.

Pamatuji na ty časy dojíždění, kdy jízdní řád byl jen slovní obrat, co neměl žádnou váhu a odjezdy a příjezdy autobusů jsme chytali víceméně intuitivně. Když spoj vynechal úplně, nikdo se nedivil. Buď se počkalo pár hodin na další, nebo se šlo domů.

Pamatuji na každodenní souboje důchodkyň, které se rvaly o přední sedadla, aby mohly tokat s řidičem. Alespoň mi to tehdy přišlo, že to jsou důchodkyně. Možná, že to vůbec nebyly důchodkyně a já už jsem dnes úplně klidně v jejich věku. Bože!

Pamatuji na nerudné šoféry, kteří mi jako zmalované a víc nahé než oblečené středoškolačce každý den odmítali vydat poloviční jízdenku.

Usmívám se nad tím, jak se nikdo nepozastavil, že řidič má vedle brašny a strojku ze kterého lezly lístky také po domácku svařený držák na dvě točené, které si při každé otočce nechal u okénka nádražního bufetu v Hradci doplnit.

Pamatuji na časy, kdy autobusy neměly klimatizaci, jen topení, které se ale používalo velmi sporadicky. Během roku se tak dalo při cestování zažít teplotní rozpětí až kolem 70°C.

Zase ale nebyly mobily a lidi si povídali spolu, nebo po sobě minimálně vejrali. Takže se nemohlo stát, že jsem zjistila, že v sousední vesnici bydlí opravdu pěkný kluk až na Tinderu, kde to pravidelně aktualizuje vaší momentální polohu díky propojení s GPS.

To byla doba.

Hlavně se ale děsně těším na hory zítra s Lukášem. Od včerejška mám sbaleno, jak se nemůžu dočkat. Nějak po obědě se ubytujeme u kamarádky v penzionu, půjdeme na večerní lyžování, potom véča, posedíme a...

Víkend rozhodne.

Autor: Klára Bártová | pátek 20.1.2017 17:03 | karma článku: 10.55 | přečteno: 1451x

Další články blogera

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Prý bych se tentokrát mohla přidat a hrát jim civilistku, kterou unesou teroristi. „Proč mi to připomíná nějaký péčko?“, odepsala jsem s pěknou řádkou smajlíků.„No jestli chceš, tak ti znásilnění v táboře ozbrojenců rád dopřeju...

5.6.2017 v 16:38 | Karma článku: 12.39 | Přečteno: 1086 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Coco Chanel řekla: „Žena, která je připravená si nechat ostříhat vlasy, je připravena změnit celý svět.“ Tak já svět asi moc nevytrhnu, protože celá má plánovaná změna účesu se smrskla pouze do zkrácených konečků...

2.6.2017 v 15:01 | Karma článku: 12.54 | Přečteno: 770 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Poslal mi fotky na email, jak se to dělalo dřív, a jako fakt dobrý. I na ty moje reagoval pozitivně. Akorát mi během sedmi sms asi čtyřikrát zdůraznil, že zatím skutečně nehledá žádný vztah, ale pouze něco jako kamarádku.

30.5.2017 v 18:33 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 1118 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Nejsem zběhlá v genetice, ale je možné, aby šla skutečně zdědit i vášeň pro neustále mytí aut? Malá si oblizuje horní ret, když se na něco soustředí a zásadně nezadělá žádnou načatou plastovou láhev. Tři věci, které mi na jejím...

28.5.2017 v 20:52 | Karma článku: 16.98 | Přečteno: 1106 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Mirka Pantlíková

První zájezd do kapitalistické ciziny

Dnes již není pro nás problémem vypravit se na dovolenou kamkoli ve světě. Samozřejmě jen tam, kam nám naše finance dovolí... Dávno je doba, kdy nám to dovoleno nebylo.

20.7.2017 v 13:57 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 456 | Diskuse

Aneta Nováková

Budeš šlapat chodník!

Jsem pro něj něco jako cvičená opička nebo pes, který musí poslouchat na slovo. Jen on ví, co je pro mě nejlepší.

19.7.2017 v 19:33 | Karma článku: 21.72 | Přečteno: 3107 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Romská dívka mi zbořila předsudky

O tom, že i já mám své předsudky a jak lehce se dají zbourat, jsem se nedávno přesvědčila na vlastní kůži. Při banálním zákroku v nemocnici jsem se setkala s romskou dívkou, která podstupovala umělé přerušení těhotenství.

18.7.2017 v 15:52 | Karma článku: 31.86 | Přečteno: 2245 | Diskuse

Petra Polsen

Jak jsem šňupala kakao

Nedávno na internetu psali, že v Americe začali prodávat šňupací čokoládu. Jako nevyléčitelná závislačka na téhle pochoutce jsem pochopitelně zbystřila...

18.7.2017 v 7:53 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 301 | Diskuse

Gabriela Janská

Mentální anorexie a identita ženy

Když se řekne „mentální anorexie“, většina lidí si vybaví vyhublé ženy a dívky, které odmítají jíst... Tedy skupinu osob, která je v tomto smyslu označována za pacient(k)y, za postižené.

16.7.2017 v 19:09 | Karma článku: 19.91 | Přečteno: 641 | Diskuse
Počet článků 104 Celková karma 15.07 Průměrná čtenost 1715

Jsem máma malé holčičky. Občas mám co říct a hodně často chci něco říct. Nemám problém být otevřená. Je to má forma terapie...víc sem nevmáčknu, takže:

Ing. Klara Bartova, MBA

www.facebook.com/Mandarinky
www.zenazenam.cz
www.facebook.com/Rok.Patrika

www.facebook.com/kouc.klarabartova

www.kosmetika-tiande.com
www.facebook.com/tiande.HK

Seznam rubrik

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.