Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z deníku šestatřicítky

20. 02. 2017 12:40:59
Není lepší období, než se vrhnout na deník zrovna v době, kdy to máte dostat a rostoucí hladina hormonů rozjíždí solidní hitparádu těch nejpesimističtějších nálad, co ze sebe člověk dokáže vyždímat. Je mi to ale jedno.

Není lepší období, než se vrhnout na deník zrovna v době, kdy to máte dostat a rostoucí hladina hormonů rozjíždí solidní hitparádu těch nejpesimističtějších nálad, co ze sebe člověk dokáže vyždímat. Je mi to ale jedno. Musím to ze sebe dostat.

Sedím totiž nad rozpracovanou zakázkou s přestávkami už od včerejšího večera a ne a ne se hnout z místa. Dokonce prokrastinuju natolik, že jsem i žehlila. A to je co říct! Něco ale jíst musíme a o tuhle práci bych nerada přišla, takže to jdu ze sebe zkusit vysypat.

Víte, jaký je druhý stupeň od přídavného jména tolerantní? Blbá kráva!

Tak to jsem já. Těší mě.

Posledních dvacet dní, co jsem nic nenapsala, se neslo ve znamení začátku nového vztahu. Nutno poznamenat, že celkem nestandardního začátku nového vztahu.

Bez ohledu na to jsem se do Lukáše zamilovala. Tak hezky a opravdově. Navzdory všem těm nejasnostem a pochybám. Nebo mi, jak to zhodnotil jeden můj kamarád: „vyšukal mozek z hlavy“, nevím, prostě to začalo být skutečně fajn.

Dnes jsem se zastavila, nadechla a přemýšlím, jestli to nebyla chyba, protože jsem někde nedávno četla, že má smysl zůstávat ve vztahu pouze do té doby, pokud je vám v něm prokazatelně lépe, než by bylo bez něj.

Wellness v Kutné Hoře nezačal úplně nejlíp. Lukáš přijel pozdě. Navíc mi ani nebral telefon. Rozhodně to nebylo nic, čím se dají nabrat plusové body a alespoň trošku tak odmáznout ten dlouhý seznam strašidelných otazníků, který stále visel ve vzduchu.

Čekání jsem využila nákupem dvou flašek rumu, které jsem měla v plánu sama doma ze žalu vypít (a tím se pravděpodobně dostat do hrobu), a to hned vzápětí, co bych zhroucená a odkopnutá dorazila se sbalenou taškou zpět. Až tak jsem si to představovala.

Očekávala jsem každou minutou tu zprávu, že se něco podělalo v práci, nebo že rodičům odnesli mimozemšťani kočku a musí se jí okamžitě vydat hledat, cokoliv.

Někteří muži jsou totiž neskutečný sráči, co neumí jednat narovinu! Pardon, ale je to tak. Mnohdy nechají nepříjemně rozehranou situaci vygradovat až do úplně absurdních rozměrů, jen proto, že neví, jak z ní ven. Pokud někoho neznáte, tak zatím nemáte jistotu, že zrovna on není v jejich spolku předseda. Musíme počítat se vším.

Rozladěná jsem už přijela a tohle zpoždění bylo prostě nějak moc. Poslední kapka hezky rozčeřila hladinu. Na společný víkend jsem se sice těšila, ale hodina a čtvrt čekání v hotelové restauraci mě přiměla vydat se na cestu domů. Jednoduše odjet. Bylo mi jedno, že mám v sobě dvojku vína, v autě věci na celý víkend a doma zařízené hlídání.

A jak jsem ještě od přírody takovej debil, tak mě na tom všem nejvíc mrzelo, že když odjedu, tak Lukáš už sotva zruší bez ztráty rezervaci a přijde tak o peníze. Tak je tohle vůbec možný?

Nakonec přijel zrovna, když jsem vycházela z hotelu. Přijel a omluvil se. Hned bylo vše jinak.

Dál už to bylo dokonalý. Jela jsem tam s tím, že pokud stále bude na telefonu a já tak z něj budu mít pocit, že jsem někde první pod čarou, že to ukončím. Nakonec jsem přijela ještě víc zamilovaná, než jsem tam jela.

V pondělí ráno si Lukáš přečetl můj blog. Ano, dalo by se říct, že si mě možná i on konečně trošku pustil pod kůži, protože se o mně začal zajímat a ne to jen neobratně předstírat.

Když mi to zavolal, byla jsem opravdu v šoku. Hlavou mi problesklo, že jsem mu možná křivdila, že jsem paranoidní, že tou svojí opatrností a skeptičností jsem možná zranila kluka, který je ke mně celou tu dobu upřímný. Bylo mi hrozně. Lukáš samozřejmě nebyl nadšený, ale přenesl se přes to.

Během pár následujících dní se mi rozhodl přiznat. Bylo to ve dvou etapách. První vlna přišla hned a druhá až po dalším společném víkendu.

Dozvěděla jsem se, že těch bab měl opravdu víc. Já byla jedna z mnoha. Nikdo. Jedna z mnoha děvek, rohožka...cituji. Náramek sice nebyl sundaný z mrtvoly, ale našel ho na parkovišti. Mé instinkty tak byly zcela správné. A co jsem u toho cítila?

Po tom všem, čím jsem si prošla s otcem své dcery, jsem hodně otupělá a umím pracovat s podrazem jakékoliv závažnosti a emocionální intenzity, takže překvapená jsem nebyla.

Spíš jsem najednou vnímala, jak se moje srdce zase zavírá. Viděla jsem to v živých barvách. Měla jsem to před očima. Bylo to jako kdyby někdo pouštěl zrychlený filmový záznam zamrzání ledu ve sklenici, kterou někdo zapomněl ve sněhu na terase po novoročním přípitku. Takový ten smířlivý pocit, kdy se nezlobíte, velkoryse chápete, odpouštíte, ale cítíte, že musíte jít...

Nakonec jsem neodešla.

Čekal nás ještě večer na Ješťedu. Svatý Valentýn, svátek všech zamilovaných, který mnozí z lenosti sabotují. Výmluvy typu, že my přece máme první máj, nebo že není potřeba stanovovat jeden den v roce pro dokazování své přízně a podobné kecy, tak ty už jsem slyšela snad všechny. Myslím, že spoustě lidem už ale došly výmluvy proč tento den neslavit, a jednoduše ho slaví.

Bylo to krásné a romantické a užila jsem si to. Stejně to ale bylo ve mně. Ještě jsem ty informace nezpracovala, tak jsem na to místy musela myslet. Stále mi v uších znělo: „jedna z mnoha děvek...“ a nemohla jsem se toho zbavit.

Uplynul zase nějaký čas. Teď v sobotu jsme byli na stezce v oblacích v Dolní Moravě. Další prima den, který se povedl. Jenže jsem se dozvěděla další informaci. A to jsem si přísahala, že jestli se ještě něco dozvím, tak už prostě končím.

„Chci mít namontovanou hrazdu všude, kde přespávám, nebo se vyskytuju.“ Dobře, na tom by ještě nebylo nic divného, ale ta hrazda je v bytě, kde je žije expřítelkyně č. 1 a v bytě, kde žije expřítelkyně č. 2. To už je asi moc i na mě...

Asi nejsem z těch, kdo dokáží trpělivě čekat, až si někdo něco vyřeší, uzavře, až se rozhodne jen pro jedinou cestu a nebude plápolat jako nedospělá slabá větvička ve větru podle toho, odkud zrovna fouká. Nebo ať si plápolá, ale nenutí mě se na to dívat.

Chci dospělého muže, který se mnou udrží krok, a něco spolu vybudujeme. Buď tak, nebo raději nic. Možná ještě před pár lety bych trpělivá byla, ale už jsem jinde. Už se mám ráda a vím, co si zasloužím a co ne. Být stále tou, co něco musí pochopit, odpustit, vydržet...NE!

Tak jsem se vyplakala, ale stejně mi to nepomohlo. Dokonce mi to ani nesrovnalo myšlenky, což se mi obvykle nad deníkem děje. Tak mi asi nezbývá nic jiného, než ta křečovitá snaha o volný průběh, což je asi to jediné, co jsem spolu se šplhem na laně nikdy neuměla. Doufám, že příště už se ozvu v optimističtějším duchu.

Autor: Klára Bártová | pondělí 20.2.2017 12:40 | karma článku: 32.51 | přečteno: 10394x

Další články blogera

Klára Bártová

Ester (39): Dnes nechápu, jak jsem to mohla přežít!

Velmi silný a inspirativní příběh, který stojí za přečtení. Žena, která si prošla peklem závislostí a vše ustála. Byla doba, kdy ji zbýval měsíc života a ona to dokázala zvrátit. Nyní se rozhodla promluvit.

22.8.2017 v 12:31 | Karma článku: 17.01 | Přečteno: 1201 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Prý bych se tentokrát mohla přidat a hrát jim civilistku, kterou unesou teroristi. „Proč mi to připomíná nějaký péčko?“, odepsala jsem s pěknou řádkou smajlíků.„No jestli chceš, tak ti znásilnění v táboře ozbrojenců rád dopřeju...

5.6.2017 v 16:38 | Karma článku: 12.73 | Přečteno: 1249 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Coco Chanel řekla: „Žena, která je připravená si nechat ostříhat vlasy, je připravena změnit celý svět.“ Tak já svět asi moc nevytrhnu, protože celá má plánovaná změna účesu se smrskla pouze do zkrácených konečků...

2.6.2017 v 15:01 | Karma článku: 12.55 | Přečteno: 819 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Poslal mi fotky na email, jak se to dělalo dřív, a jako fakt dobrý. I na ty moje reagoval pozitivně. Akorát mi během sedmi sms asi čtyřikrát zdůraznil, že zatím skutečně nehledá žádný vztah, ale pouze něco jako kamarádku.

30.5.2017 v 18:33 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 1163 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Jak jsem se stala americkym obcanem

Nechtela jsem se zlobit se zelenou kartou a rozhodla se, ze se stanu americkym obcanem. Dostala jsem den a hodinu, kterou se musim dostavit na emigracni oddeleni.

26.9.2017 v 16:12 | Karma článku: 10.08 | Přečteno: 343 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 11.24 | Přečteno: 297 | Diskuse

Mirka Součková

Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)

Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.

24.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 514 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 16.21 | Přečteno: 325 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Nic nechtít

Už jste se setkali s návody na zaručeně spokojený život, které vám naprosto nefungovaly? A vašim známým také ne? Přitom některé z nich vypadaly velice rozumně a lákavě. Jak to?

24.9.2017 v 16:28 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 473 | Diskuse
Počet článků 105 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1725

Jsem máma malé holčičky. Občas mám co říct a hodně často chci něco říct. Nemám problém být otevřená. Je to má forma terapie...víc sem nevmáčknu, takže:

Ing. Klara Bartova, MBA

www.facebook.com/Mandarinky
www.zenazenam.cz
www.facebook.com/Rok.Patrika

www.facebook.com/kouc.klarabartova

www.kosmetika-tiande.com
www.facebook.com/tiande.HK

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.