Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z deníku šestatřicítky

30. 05. 2017 18:33:10
Poslal mi fotky na email, jak se to dělalo dřív, a jako fakt dobrý. I na ty moje reagoval pozitivně. Akorát mi během sedmi sms asi čtyřikrát zdůraznil, že zatím skutečně nehledá žádný vztah, ale pouze něco jako kamarádku.

29.5

Když se dívám na svůj zápis z posledního ledna, musím se smát. To bylo možná to období, než jsem s Lukášem odjela na wellness do Kutné Hory, potom na Ještěd, a hned v zápětí na Skywalk do Dolní Moravy, kde už jsem se do něj definitivně a naplno zamilovala a zcela na pár měsíců ztratila soudnost. V únoru jsem se sice na malý okamžik vzepjala, ale to byla slabota. To mi nijak dlouho nevydrželo.

Poslední lednový zápis ještě známky nějaké neuronové aktivity vykazoval a potom se zatáhla opona. Na oči mi spadly klapky, a můj organismus začaly ovládat nejen chemické procesy, ale především moje fantazie. Když něčemu někdy chcete věřit, tak prostě věříte. Nevadí, kdo je bez chyby, hoď kamenem.

Definitivně přišla fáze č. 2. Druhá porozchodová fáze je nostalgická. Teď je potřeba si přehrát ty světlé momenty. Musí to být. Jedině tak se dostanu do trojky, kdy mi to bude jedno, ve čtyřce se tomu budu smát a v pětce, která může a nemusí přijít, se dostaví úplné zapomnění: „Delete completed“.

Díky vlivu fáze dvě, která je velmi ošemetná, jsem si začala s Lukášem opět zlehka dopisovat. Neutrálně a o blbostech. Je to sice špatně, ale možná lepší dát si Metadon, než díky silnému absťáku spadnout znova do tvrdých drog.

Za půl hodiny mě čeká na Skypu pracovní pohovor. Jako tradičně mám největší strach z angličtiny.

Napsala jsem si pár vět, které jsem včera večer ještě narychlo prošla po telefonu se Susan, abych je měla správně. Nevím, kde se tohle vzdalo, ale já mám zkrátka blok mluvit. V češtině jsem výřečná a košatá a k nezastavení, ale jak se mě někdo zeptá anglicky, nastane zkrat. Nejhorší na tom je, že anglicky docela umím. Všemu rozumím, ale při komunikaci to prostě neposkládám. Jsem jednou pro vždy v zajetí svého rodného jazyka.

Říkala jsem to nedávno Susan a ona zkonstatovala: „No jo, protože seš na to moc inteligentní. Moc to řešíš. To je celkem pravidlo, že největší problém s cizími jazyky mají učitelky češtiny.“ Nejsem sice učitelka češtiny, ale češtinu díky své profesi řeším dost.

Naše rozhovory se Susan proto obvykle vypadají nějak takto. Susan se mě zeptá: Hello, how was your week? A já chci odpovědět, jaký jsem měla týden, ale jak jsem zvyklá se vyjadřovat svým osobitým způsobem, do pusy se mi dere jen reakce typu: „Můj týden byl ve znamení začátku...“ A už jsem v troubě. Vymyslela jsem si tak krkolomnou větu, že s ní nehnu. Susan to bleskově docvakne a nahazuje mi: „My week was very busy. Můj týden byl velmi náročný. Jednoduše. Žádný složitosti.“

Uf, oddechla jsem si, že si na svoji otázku i odpověděla, ale štve mě to. Musím trénovat. Jakmile přecházím do angličtiny, chce to zkrátka přestat být tak komplikovaná. Bez angličtiny se dnes člověk může jít zahrabat.

Každý nemá takové štěstí, jako můj bývalý kolega, který pracuje v americké firmě na exportním oddělení, kde jsem mnoho let působila i já. Tam je většina komunikace v angličtině a on nějakou záhadou proplouvá nepovšimnut už deset let, aniž by anglicky uměl. Nevím no, docela se mu divím. To je stejný jako mít arachnofobii a živit se jako čistič tarantulích terárií. Permanentní stres a hrůza v očích, když zvoní telefon a na displeji se objeví tři nuly, které značí zahraniční hovor.

No nic, zapínám Skype.

30.5

Venku je vedro jako v rovníkové Africe. Chcípu.

Včerejší pohovor dopadl báječně, a protože jsem si včera nechala dcerku ze školky doma, zbytek dne jsme spolu strávily v městském parku.

Takový hradecký Central Park, kde to žije, ale dá se i krásně rozjímat na dece. Právě do tohoto parku jsme chodili na střední běhat.

Hodiny tělesné výchovy, které jsem nesnášela. Ne, že bych se tak nerada hýbala, to snad ani ne, ale byla jsem v nejtěžším stádiu puberty, takže jsem to nesnášela už jen tak z principu, znáte to.

I dnes tu nějaká třída běhala. Mladíci v čele s mně dobře známým tělocvikářem, na kterém se těch dalších osmnáct let ve školství viditelně podepsalo. Skoro jsem ho nepoznala. A to učí na gymplu, kde jsou vesměs ukáznění a studiem pohlcení studenti bez nejapných kázeňských poklesků. Evidentně náročná profese i tak.

Je to ale úžasný pocit válet se pod stromem ve stínu s domácí citronádou zakoupenou v nedaleké hospůdce a sledovat, jak se lopotí při patnáctistovce někdo jiný. Balada.

Včera jsem se taky viděla s Radkou. Přinesla mi domácí mátovou šťávu a taky mi sdělila, že mi domluvila tak jako na půl rande s nějakým Danem. Prý je to pohledný, single, bezdětný sympaťák, co žije sám ve svém domě nedaleko, má dobrou práci, sportuje a nedávno se zmínil, že by se rád s někým seznámil. No vida, žádný přitroublý internet, není nad staré dobré dohazování.

Po ujištění, že Danovi nevadí aktivní holky, jsem se chopila iniciativy a ozvala se první.

Ačkoliv je skoro stejně starý, nemá Facebook, nepoužívá Whatsapp ani jiné komunikátory, takže jsem musela hezky postaru smolit sms. Je to sice „zpátky na stromy“, ale zase známka toho, že Dan nebude žádný internetový playboy, který toho má tolik, že by musel, jako někdo, v případě přetížení systému vyhlašovat pauzu.

Poslal mi fotky na email, jak se to dělalo dřív, a jako fakt dobrý. I na ty moje reagoval pozitivně. Akorát mi během sedmi sms asi čtyřikrát zdůraznil, že zatím skutečně nehledá žádný vztah, ale pouze něco jako kamarádku.

Samozřejmě! To jsme dva! To snad ani nejde si předem plánovat vztah, když někoho vůbec neznáte. Ani by mě nenapadlo to slovo použít. Jak mi to ale stále opakoval, přišlo mi to zvláštní. Zatím tomu nebudu přikládat žádnou váhu, kafe rozhodne.

Trošku mi Danova panika „hlavně nehledám vztah“ připadá jako takové to:

„Nedám si ten zákusek, prostě nedám, nemůžu tak žrát, řekla jsem žádný sladký!

Rozhodně ne, budu na sebe tvrdá. Když hubnu, tak hubnu. Neprojdu dveřma za chvíli. Hrozný tohle obžerství, takových kalorií a k ničemu.

Nic nebude.

Nebo?

Ne!

Ale tak možná pro jednou ještě, že bych, víte co, tak výjimečně, dnes naposledy. Dejte mi támhle ten větrník a jeden punčák a...“.

Zkrátka brání se tomu tak, že je to podezřelý. A není to proto, že doma čeká žena a deset hladových krků, nebo plný diář milenek, to má dohazovačka ošéfovaný. Tak uvidíme.

Letím do školky.

Autor: Klára Bártová | úterý 30.5.2017 18:33 | karma článku: 14.71 | přečteno: 1163x

Další články blogera

Klára Bártová

Ester (39): Dnes nechápu, jak jsem to mohla přežít!

Velmi silný a inspirativní příběh, který stojí za přečtení. Žena, která si prošla peklem závislostí a vše ustála. Byla doba, kdy ji zbýval měsíc života a ona to dokázala zvrátit. Nyní se rozhodla promluvit.

22.8.2017 v 12:31 | Karma článku: 17.01 | Přečteno: 1201 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Prý bych se tentokrát mohla přidat a hrát jim civilistku, kterou unesou teroristi. „Proč mi to připomíná nějaký péčko?“, odepsala jsem s pěknou řádkou smajlíků.„No jestli chceš, tak ti znásilnění v táboře ozbrojenců rád dopřeju...

5.6.2017 v 16:38 | Karma článku: 12.73 | Přečteno: 1249 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Coco Chanel řekla: „Žena, která je připravená si nechat ostříhat vlasy, je připravena změnit celý svět.“ Tak já svět asi moc nevytrhnu, protože celá má plánovaná změna účesu se smrskla pouze do zkrácených konečků...

2.6.2017 v 15:01 | Karma článku: 12.55 | Přečteno: 819 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

Jak jsem se stala americkym obcanem

Nechtela jsem se zlobit se zelenou kartou a rozhodla se, ze se stanu americkym obcanem. Dostala jsem den a hodinu, kterou se musim dostavit na emigracni oddeleni.

26.9.2017 v 16:12 | Karma článku: 9.68 | Přečteno: 343 | Diskuse

Alena Damijo

Hlavně radostně!

Jsem přeučený cynik a pesimista. Jako puboš jsem si myslela, že je fakt vtipné všechno ironicky komentovat; že to ale ne všem připadá zábavné se ukázalo ve chvíli, kdy na mě nejflegmatičtější spolužák vyjel, že tím všechny s*#u.

26.9.2017 v 11:00 | Karma článku: 10.91 | Přečteno: 297 | Diskuse

Mirka Součková

Rozhodnutí vladaře (nad svým životem)

Když odchází síly, nechce se už být, nechtěl jsem přežívat, jen naplno žít. Zářit a milovat a naplno hrát, cítit a pracovat - dělat, co mám rád.

24.9.2017 v 21:55 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 514 | Diskuse

Jitka Štanclová

Děcka, hybaj do kanafasu!

Nebo taky "do cích, na kutě, do peřin". Všechny výrazy směřovaly do míst, kam se nám, děckám, ale vůbec nechtělo.

24.9.2017 v 20:05 | Karma článku: 16.21 | Přečteno: 325 | Diskuse

Lenka Šnajdrová

Nic nechtít

Už jste se setkali s návody na zaručeně spokojený život, které vám naprosto nefungovaly? A vašim známým také ne? Přitom některé z nich vypadaly velice rozumně a lákavě. Jak to?

24.9.2017 v 16:28 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 473 | Diskuse
Počet článků 105 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1725

Jsem máma malé holčičky. Občas mám co říct a hodně často chci něco říct. Nemám problém být otevřená. Je to má forma terapie...víc sem nevmáčknu, takže:

Ing. Klara Bartova, MBA

www.facebook.com/Mandarinky
www.zenazenam.cz
www.facebook.com/Rok.Patrika

www.facebook.com/kouc.klarabartova

www.kosmetika-tiande.com
www.facebook.com/tiande.HK

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.