„Něco takovýho chce pořádný kus umanutosti“

Přesně tohle mi řekl můj dávný přednášející předmětu PR v rámci studia MBA, když jsem mu včera oznámila, že jsem napsala knihu, kterou si sama vydávám. 

Chtěla jsem poradit s knižním marketingem. Bohužel se mu jeho agentura nevěnuje. Nevadí, o tom jsem mluvit nechtěla. 

Napsala jsem knihu! Je to tak. Čas uzrál. Příběh, který si sepsání zaslouží, se našel. Je to má prvotina a vydávám si ji sama. Je to neskutečná zkouška trpělivosti, výdrže a sebeovládání. A o to se chci právě podělit.
Vždycky jsem ráda psala. Onehdy jsem četla, že autor má dvě možnosti. Buď musí psát tak výjimečně, aby to chtěl každý číst, i když je to o ničem. Nebo musí žít tak neotřele, aby měl o čem psát. Vím, že s tímhle citátem se opakuji, omlouvám se, ale je to geniální.
Zplodit čtivý text, který čtenáři hltají je dar. Je spousta skvěle píšících jedinců, jejichž texty jsou češtinářskou lahůdkou, ale po druhém odstavci nudí. Být dobrý autor je koktejl o mnoha přísadách, kdy vynechat pouze jedinou, znamená nezdar. Tisíce lidí chce psát a publikovat. Rozlišit mezi grafomany a těmi, kteří mají skutečně co sdělit a umí to sdělit, je oříšek. Na začátku musíte počítat s tím, že vůbec nikoho nezajímáte a nikdo s vámi nechce ztrácet čas. Kromě kvalitního materiálu musíte mít ještě kliku. A velkou!

Na kurzu tvůrčího psaní u paní Haliny Pawlowské jsem vyřkla větu: „Když si něco vezmu do hlavy, tak to někdy třeba není hned, ale nakonec to udělám.“ Usmála se a nejspíš si myslela své. O deset měsíců později jsem jí už odesílala pozvánku na křest.

Nechci rozebírat to, jak těžké je napsat knihu, která by měla mít vše co má mít: funkční příběh, dobře postavené zápletky, věrohodné dialogy, dobře vybudované charaktery postav, kompozici, tempo textu, vyjadřovací způsob, autorskou perspektivu a další a další. Vše musí do sebe časově i věcně zapadat. Text musí mít vývoj ušetřený zbytečného balastu, a to vše bez ohledu na vaše momentální rozpoložení. 
Autor musí na papír vykrvácet, jít na dřeň problému, být uvěřitelný. Bez obnažení vlastního nitra, které chtě nechtě vykrádáte, ať už píšete nebo nepíšete o sobě, se to neobejde.
Když už přemůžete prokrastinaci a náhlé záchvěvy přesvědčení, že vše, co doposud vzniklo, nestojí za nic, ještě není vyhráno. Prosedíte hodiny u pc. Nikdo pro to nemá pochopení. Bolí vás záda i oči, ale touha vybojovat svou malou bitvu je silná. Když vydržíte, brzy je kniha na světě.

A co dál? Už možná to by vydalo na samostatné literární dílko.
Víte, že dokud budou lidi hodnoceni lidmi, nikdy to nebude objektivní a proto se rozhodnete vynechat oslovování nakladatelství. I kdyby někdo někde o můj rukopis ve stozích dalších zakopl a z nouze ho popadl cestou na záchod, protože u „toho“ musí číst, nic to neznamená. To neznamená, že bych se nějak slušně vtěsnala do edičního plánu, že by se propagaci mé knihy někdo věnoval a že by z toho byl ve finále nějaký zisk. Nejvtipnější jsou různé weby, které vám – začínajícím autorům chtějí pomoct. Z etického hlediska nejmenuji. Nevěřte tomu. Je to banda vychytralých rádoby odborníků, kteří se na podobných důvěřivcích živí. To, co zvládnete sami, udělají za vás a pokud by projekt měl úspěch, mají tučnou provizi. Jdeme dál.
Oslovíte desítky, stovky firem a institucí s žádostí o pomoc nebo sponzorský dar. Peníze vám nedá nikdo, ale jednu firmu ze sta zaujmete a ta vás pošoupne. To za to stojí. Zpravidla říkám, že v mém případě je to asi tak: Napíšu dvacet mailů, na sedmnáct nikdo neodpoví, další dvě odpovědi jsou slušné „ne“ a jeden jediný něco slíbí. Ovšem to je celé. Potom se slehne zem. 
Obrňte se obrovskou trpělivostí jak při jednání s korektory, tak při jednání s grafiky, tiskárnou, velkodistributory, reklamní agenturou, která vyrábí propagační materiál na křest a dalšími. Buďte nesmírně vytrvalí, co se týče médií, zkoušejte různé kanály kudy dát o sobě vědět. Je to velký boj.
Pokud už tohle všechno ustojíte, a získání nějakého ISBN A EAN je to nejjednodušší, připravte se na reakce lidí. Co na tom, že za knihu a vše s ní spojené vysolíte nekřesťanské peníze, které se při troše štěstí maximálně vrátí. Všichni si budou myslet, jak na tom vyděláte. To je tutovka.

Takže pokud toužíte napsat knihu, kterou si někdo koupí, zvažte jestli máte povahu tygra v beránčím rouše, jinak vás to umoří, utrápí a usouží v jednom. Já se loučím, konec pauzy a jdu zase bojovat...

Psaní zdar!