Moje sestra pracovala jako aupairka v Svycarsku. Druziny tam mely vsechny do sesti do vecera. Kdyz jeji sousedka byla v praci, tak klidne i do sedmi i do osmi. A byla s detmi sama. Tak ji je taky vyzvedavala. A to znamenalo samozrejme i v patek vecer. 

Pracovni do a ji koncila v sest a kdyby se zvedla a odesla, tak to znamenalo vypoved.

Měla jsem to obdobně, do práce jsem dojížděla, stačila chvilička zdržení anebo dopravní kalamita a byla jsem v háji.

Ještě že to nečte pan Bouše. Určitě by Vám vyčetl, že jste kariéristická, feministická únoskyně vlastních dětí, která neumožňuje jejich nebohému otci se podílet na jejich výchově. Což mi připomíná, že otec mých dětí do školky volal a občas zajížděl nikoliv proto, aby byl s dětmi a nedej Bože, aby ulevil mně, ale proto, aby mi mohl předhazovat, jak jsem nemožná a špatná matka . Doufám, že něčeho obdobného jste zproštěna.

Musím se pochlubit, že ve školních letech(zhruba od druhé třídy dcerky, tj 10 a 7 děti chodily čekat na mne do dětského oddělení knihovny či do herny DDM. Byl to jejich vlastní nápad a pro mne bylo podstatné, že na ně byl spoleh, že jsem je tam vždy našla zvláště předtím, než dostaly vlastní mobily.

Mate  chytre holky.

Problém je, že školky mají statut vzdělávacího zařízení, nikoli zařízení pro volnočasové aktivity, kde by se dětem věnovali vychovatelé třeba do večerních hodin. Spousta rodičů to nerozlišuje a myslí si, že školka je tu proto, aby měli kam dát děti, než dorazí z práce.

Souhlasím s autorkou, že to rozhodně rodičům, zejména samoživitelům, moc státní ani soukromý sektor neulehčuje. A to nemluvím o osobním přístupu učitelů. Všichni kárají rodiče (včetně jiných rodičů), ať se o své děti lépe starají a více se jim věnují. Ono se to lehce říká, ale tváří v tvář realitě, kdy za mizerný plat musíte sama/sám živit jedno, dvě děti a o tu práci přijít prostě nesmíte, se jen těžko dokážete přizpůsobit.

Řešením by bylo, kdyby takové školky, zejména ty státní, prostě prodloužily provoz do šesti, do sedmi večer s tím, že již nejde o vzdělávací program, ale právě o volné aktivity. Na "šichtu" by pak přišli jiní vychovatelé, aby učitelky mohly jít domů.

On je spíš problém v tom, že nemáme jednotnou pracovní dobu.

Takže některým by vyhovovalo, kdyby školky měly otevřeno už od pěti, a odpoledne to v pohodě zvládnou ve tři.

A jiní přivedou dítě do školky v devět a vyzvednout by si je chtěli v osm večer.

Jak to chcete řešit?

Nejste sama, je nás víc, ale zatím asi ne tolik, aby se tento problém nějak řešil. Většina školek i školních družin se zavírá v 16 hodin, některé v 16,30 a výjimečně najdete takové, kde je provozní doba do 17hodin. Já už jsem si naštěstí tímhle nepříjemným obdobím prošla, ale vzpomínám, jak moje dítě na mě často čekalo už oblečené i s učitelkou resp. vychovatelkou v šatně, třebaže jsem s jazykem na vestě dorazila ještě 5 někdy i 10 minut před koncem provozní doby. Jak dlouho tam to nebohé dítě v bundě a čepici skutečně sedělo opravdu nevím, ale je jasné, že to pro něj bylo hodně stresující, protože vždy, když měla odpoledne službu tahle nervózní vychovatelka, mě prosil, ať pro něj hlavně přijdu včas. Trochu času se dá ušetřit výběrem školy (školky) nedaleko místa zaměstnání některého z rodičů. 

Přeju Vám pevné nervy!

Já jako otec mám stejnou zkušenost. Téměř pokaždé jsem vyzvedával své kluky poslední. Nejdříve jsem ty pohledy učitelek snášel nedobře, ale vzhledem k tomu, že jsem se s klukama potom ještě vracel k sobě do práce, přestal jsem to vnímat. 

Ve školkách mají prostě nějakou pracovní dobu, po kterou tam musí učitelky být.

Mám pocit, že poslední kapkou a zároveň i jakýmsi důvodem k napsání blogu bylo toto: "... jsem ještě kárána školkovými pedagogy a je mi podsouván pocit, že bych se měla cítit provinile."

Skoro bych to četl takto: "Ještě jednou, maminko, si přijdete pro své dítě jako poslední a budete ho tím trápit, tak na vás zavoláme sociálku!" 

V takovém případě Vaše naštvání docela chápu.

Měl jsem podobný pocit...

Máte asi dost smutný život.

Jak jste na to přišel :-)?

Hodně věcí je o lidech. A říkám to i přesto, že babička ani jedna , děti rok po sobě a školka  ne v místě mého zaměstnání, ale o několik kilometrů dál jinde. Bez auta, vpodstatě bez manžela... byla jsem za zvláštní, nikdo prodloužení šichty nežádal, ale přizpůsobila jsem se... tedy. Byla to super školka, neměnila bych... a to taky proto, že tam  kupříkladu rómské děti nikdy nebyly díky skvělému vedení a náhledu problémem, mé děti nikdy neměly žádný ten vštípený cink... že to né , víte prostě velmi mi vyhovovalo, že tam neexistoval v souladu s mou výchovou pojem kdejaká chamraď - ani od rodičů, což je o prostředí prvního kolektivu fajn věc vědět.

a nejlepší je plivnout si na kdejakou chamraď.bez toho by skoro žádnej blogýsek nebyl úplnej.

Tak pane Kujínku, dnes to máte za mínus.

Chlap, který napíše slovo "blogýsek," by měl za trest strávit minimálně týden soustředěným sledováním Mimibazaru bez možnosti sledování jakékoli jiné stránky nebo vypnutí počítače.

To je ve školkách takový národní sport provozovaný už dlouhá desetiletí. 

Pohoršeným pohledům se nevyhnete, ani když dítě vyzvednete minutu před koncem pauzy mezi obědem a odpoledním spánkem, protože jste uvízla v zácpě. Sice jdete včas, ale obočí je nutné zvednout. Asi pro výstrahu.

Prostě na to dlabejte.