Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z deníku pětatřicítky

9. 01. 2017 8:27:19
...Malá dala ohřát do mikrovlnky Barbie v baletních šatičkách, protože se jí zdála zmrzlá. Panenka se začala škvařit, smrdět a roztavený plast jsem potom drhla dolů vším možným dobrou hodinu. To by ale ještě pořád šlo. Hned...

7.1

Dnes si bere dcerku tatínek. Prý pojedou sáňkovat nebo co, nevím, ale podstatnou část dne mám jen pro sebe, a to je hlavní.

Vyrážím na domluvený oběd s režisérkou Silvií Dymákovou, které dělám korektury pro Příběhy lidí a cestou mi došlo, že jsem zapomněla originál své kresby, kterou jsem jí měla na společné setkání přivézt.

Většinou komunikujeme přes messenger a tak jsme si řekly, že se neškodí také jednou setkat a vidět se. Seznámily jsme se před více než rokem, když jsem ji požádala, aby se stala jednou z těch, kdo mi pokřtí knížku. Souhlasila a já byla ráda. Od té doby jsme v kontaktu.

Ona je velmi akční, nápaditá a průbojná žena. A jak je tak nápaditá, tak ji právě před pár měsíci napadlo, že bych mohla zkusit namalovat srdce k jednomu z jejích příběhů. Trochu mě to zaskočilo. Téměř od maturity na gymplu jsem nevzala pastelku do ruky, ale kývla jsem na to.

Posledních sedmnáct let jsem byla zahořklá. To zklamání bylo nutný vstřebat. Celé dětství jsem se totiž chystala živit uměním, a během chvíle mi celá ta snová vize zkecla. Dokonce výtvarná výchova byl tehdy i jeden z mých maturitních předmětů.

Jo, vážně se dá maturovat z výtvarky! A není to tak úplně snadný, jak by se mohlo zdát. Historie umění, historie a rozbor architektonických staveb a obhajoba výtvarného projektu. Žádné čmaryky čmaryky na známky, to vážně ne. A jak jsem se tak chystala na dráhu malířky, designérky nebo restaurátorky nástěnné malby, tak se stalo, že mě nevzali ani na blbej peďák, kterej jsem si dala jako úplnou nouzovku. To mě tehdy tak rozhodilo a sebralo, že jsem už na žádné další přijímačky nevyrazila. Vybodla jsem se na celé to umění a šla pracovat do Tesca.

Od té doby jsem opravdu nekreslila, nemalovala a ani keramické hlíny se nedotkla. Občas ze srandy říkám, že jsem maturovala z výtvarky a chystala se na uměleckou dráhu, abych potom vystudovala několik ekonomických škol a devět let pracovala jako logistička. Člověk míní, život mění.

Když je ale něco váš osud, tak si vás to dřív nebo později zase najde.

Silvie mě požádala o grafické ztvárnění srdce pro poslední publikované interview a já souhlasila. A právě cestou na náš společný oběd se zrodila zajímavá myšlenka i v mojí hlavě. Napadlo mě, že když už zase kreslím a překonala jsem tak zřejmě definitivně období vzdoru, tak bych si mohla sama namalovat i obálku pro svoji aktuálně se rodící knihu. Nejen, že mě to napadlo, ale dokonce jsem se tím nadchla. Co nevidět se do toho pustím.

Dnes to ale asi nebude. Odpoledne se totiž chystám do Archeoparku, kde právě probíhá akce s názvem Zima jako v pravěku. To si nemůžu nechat ujít. Do Archeoparku ve Všestarech se chystám velmi dlouho. Už na základce jsem totiž beznadějně propadla Lovcům mamutů, a ačkoliv to byla povinná četba, kterou mnozí na truc sabotovali, já to neskutečně žrala. Po čase tak zase toužím nasát trošku té pravěké atmosféry v podobě různých vykopávek z archeologických nalezišť, modelů pravěkých obydlí v životní velikosti a celé řady dalších poučných expozic. A kdy jindy si vyrazit užít téma Zima jako v pravěku, než když v noci mrzlo, až praštilo a široko daleko je vše pod sněhem. To bude dokonale sugestivní.

Pobavil mě mladý student, který tu jako živý exponát v jednom z výstavních sálů vydělával pazourkem kůži. Zřejmě zvyklý, že každý návštěvník jen proletí, vyfotí se s mamutem a mizí dál, pracoval vždy jen chviličku. Jakmile zůstal sám, sáhl po učebnici a prostoje využíval ke studiu české archeologie. Jenže u mě se trošku zapotil. Nespěchala jsem a četla si úplně všechno. Když už jsem byla v té místnosti asi deset minut, ozval se nesmělý hlásek: "Nevadilo by vám, kdybych už přestal vydělávat tu kůži? Já vydělávám jen, když tu někdo je a už tý kůže moc nemám."

Usmála jsem se a souhlasila. A abych mladíkovi trošku spláchla jeho rozpaky, že jako živý exponát právě selhal, zabředla jsem s ním krátký rozhovor, aby poznal, že na nějaké kůži svět opravdu nestojí.

8.1

S nedělním ránem jsem u snídaně procvakala televizní kanály a objevila, že na Nova Cinema dávají Zápisník jedné lásky. Viděla jsem to stokrát, ale tentokrát to zaujalo i moji dcerku, která se mi usadila na klíně. Romantika jako hrom. Noe s Eli se projížděli na loďce, potom začalo pršet, jak jinak v americkém filmu, když se blíží sex, že ano, a následovala opravdu vášnivá scéna. Oba ze sebe servali oblečení, Noe nesl Eli do ložnice, a v tu chvíli mi došlo, že to asi není nic pro čtyřleté dítě.

„Domi, to není nic pro děti, na to nekoukej.“, snažím se situaci zachránit. „Ale mami, já se jen koukám, jak se radují.“

To mě rozesmálo. „Myslíš, že se radují?“

„Jasně, radují se.“

„A z čeho?“

„Jakou mají lásku.“

Nefalšovaně mě dostala. Není nad dětsky přesné pojmenování situace. To si musím zapamatovat. Příjemně jsem se zasnila. Moc fajn začátek dne.

Ovšem jak se říká, nic netrvá věčně. Brzy se potvrdilo, že když se daří, tak se daří.

Malá dala ohřát do mikrovlnky Barbie v baletních šatičkách, protože se jí zdála zmrzlá. Panenka se začala škvařit, smrdět a roztavený plast jsem potom drhla dolů vším možným dobrou hodinu. To by ale ještě pořád šlo. Hned vzápětí se totiž v dětském pokojíčku zbortila police plná hraček a knih.

Vyrvala se komplet ze zdi i s kusy cihel, odřela podlahovou lištu, rozbila rámeček s fotkou, zlomila dřevěnou mašinku, pár knížek potrhala, a aby toho nebylo málo, při pádu se sebou ještě strhla ze zdi nalepenou dekoraci veselých afrických zvířátek. No, slušný!

To ani rozkousané Crocsy od psiska mě posledně tak nevytočily. Trošku jsem chytla nerva.

Měla to být klidná pohodová neděle strávená návštěvou kamarádky a její dcery. Teď nevím, jestli vůbec zvládneme odjet.

Máma zaslechla, jak nadávám a správně pochopila, že je čas vnučku odklidit a vzít si ji dolů. To bylo moudré. Ještě tak půl hodiny budu šíleně běsnit.

Poté, co jsem se uklidnila a zjistila, že škody nebudou tak hrozný, vydala jsem se s chladnou hlavou do komory pro bednu s nářadím.

Základem každé dámské domácnosti je jedna základní věc. Tou je rozhodně vteřinové lepidlo. Lepí totiž ulomenými gelovými nehty počínaje všechno možné. Já jsem navíc žena sofistikovaná, takže mám doma i Chemoprén a skromné kapesní nářadíčko. Pomocí toho řeším vše.

Takže do boje. Namíchala jsem si sádru, zadělala díry, slepila, co slepit šlo. Vyhodila, co slepit nešlo. No bodejť by ta police držela, když to je na třech šroubech místo výrobcem zamýšlených osmi. To musel vrtat nějakej umělec.

Samozřejmě vím kdo, ale protože od toho umělce budu potřebovat, aby si dal druhý pokus a tu polici přidělal ještě jednou, ani nepípnu. Můj táta totiž mívá ješitné šprajcy, když se řádně nedocení, nebo nedejbože kritizuje jeho neomylná mužská ruka.

Zlikvidovala jsem to z nejhoršího a vyrážíme na plánovanou návštěvu. Skoro se bojím vyjet ven, ale snad už je pro dnešek smůla vybrána.

„Mamí, proč existují lidé? Proč máme oblečení a proč máme oči a proč...“. Běžný cestovní folklór. Sedím za volantem, dcera v autosedačce, ani jedna nemáme možnost úniku, a tak do mě pere jednu otázku za druhou. Pořád lepší, než koledy. Ty už jsou naštěstí na ústupu. Za chvíli jsme ale tam. V noci bylo kolem mínus dvaceti a ty silnice jsou samý led, tak jedu krokem.

Ráda jezdím za kamarádkou Anetou. Jednak proto, že si rozumíme a taky proto, že si rozumí i naše dcery. Domča se s jejich skoro stejně starou Amálkou vždy skvěle vyřádí. Aneta upekla šneky z listového těsta s čalamádou a bylo to moc dobrý. Ona vůbec pořád něco vaří a peče a přitom tolik pracuje. Stíhá toho fakt dost. Někdy se nestačím divit.

Probraly jsme všechno možné i nemožné a strávily u nich skoro sedm hodin. Nejzásadnější bylo, že mě Aneta nakopla, abych napsala Maxovi a pozvala ho k sobě.

A víte co? Já to vážně udělala.

Sesmolila jsem sebevědomé a stručné pozvání na něco dobrého, v rámci které bychom vybrali, kam vyrazíme na ty slibované hory.

A je to. Odesláno.

Fíha, sama jsem se překvapila. To není můj styl, já takhle odvážná nebývám, a hlavně, já přece nikdy muže neuháním. Aneta má ale pravdu, že jsou zkrátka tací, kteří se trošku uhnat musí.

Překvapilo mě, že Max odepsal téměř okamžitě a velmi nadšeně souhlasil. Tak to čumím. Nepolapitelný Max, který nikdy nemá čas, na kterého se stojí fronta a se kterým kolem sebe tančíme už roky, chce reálně přijet ke mně domů a dokonce rád. Tak to napsal. Prima, teď už jen domluvit kdy.

Den plný katastrof skončil celkem pozitivně. Perličkou na závěr byla Lída Baarová, kterou dávali od osmi v telce. Na té jsme spolu s Maxem nějak před rokem zrovna byli v kině. Je to náhoda, nebo že by nějaké znamení?

Autor: Klára Bártová | pondělí 9.1.2017 8:27 | karma článku: 15.99 | přečteno: 1073x

Další články blogera

Klára Bártová

Ester (39): Dnes nechápu, jak jsem to mohla přežít!

Velmi silný a inspirativní příběh, který stojí za přečtení. Žena, která si prošla peklem závislostí a vše ustála. Byla doba, kdy ji zbýval měsíc života a ona to dokázala zvrátit. Nyní se rozhodla promluvit.

22.8.2017 v 12:31 | Karma článku: 17.26 | Přečteno: 1293 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Prý bych se tentokrát mohla přidat a hrát jim civilistku, kterou unesou teroristi. „Proč mi to připomíná nějaký péčko?“, odepsala jsem s pěknou řádkou smajlíků.„No jestli chceš, tak ti znásilnění v táboře ozbrojenců rád dopřeju...

5.6.2017 v 16:38 | Karma článku: 13.35 | Přečteno: 1277 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Coco Chanel řekla: „Žena, která je připravená si nechat ostříhat vlasy, je připravena změnit celý svět.“ Tak já svět asi moc nevytrhnu, protože celá má plánovaná změna účesu se smrskla pouze do zkrácených konečků...

2.6.2017 v 15:01 | Karma článku: 13.17 | Přečteno: 828 | Diskuse

Klára Bártová

Z deníku šestatřicítky

Poslal mi fotky na email, jak se to dělalo dřív, a jako fakt dobrý. I na ty moje reagoval pozitivně. Akorát mi během sedmi sms asi čtyřikrát zdůraznil, že zatím skutečně nehledá žádný vztah, ale pouze něco jako kamarádku.

30.5.2017 v 18:33 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 1175 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Bohunka Jakubcová

Jak se... odvážila a přišla tě zachránit

"Čekám tě." "Přijď, prosím." "Nenech mne prosit." "Potřebuji tě." "Miluji tě." "Chci tě." "Toužím po tobě." Další a další papírky v její schránce. Malé papírky, opálené ohněm, jak romantické. Začala uvažovat, že přijde.

22.11.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.35 | Přečteno: 407 | Diskuse

Ivana Lance

Pracovní nabídka

Sestsettrojka zastavila před naším třináctiposchodˇovým věžákem. Dva muži v oblecích, kravatě a naleštěných polobotkách vystoupili z auta na naši pověstnou blátivou vozovku. Vyjeli do sedmého patra a zazvonili na zvonek.

21.11.2017 v 23:51 | Karma článku: 11.43 | Přečteno: 562 | Diskuse

Jitka Štanclová

Hurá na bráchu !

Bráním se dojetí, dneska už potřetí, na školní doby vzpomínám ...tak tuto písničku od Vaška Neckáře si dnes broukám už od rána. A přitom vzpomenu na bráchu.

21.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 18.73 | Přečteno: 366 | Diskuse

Radka Svobodová

Být hodný se nevyplácí

Slovo „hodný“ už podle názvu napovídá, že se jedná o hodnotu člověka. Podle našich destruktivních vzorců, je člověk hoden lásky, chvály a uznání, jen za určitých podmínek.

21.11.2017 v 12:15 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 935 | Diskuse

Hanka Lukavská

O pejskovi, pacičce, slaboduchých výmluvách a statečném opraváři praček

Pravdivý příběh o ženě, které se rozbila pračka a o mužích, se kterými to musela řešit. Věnováno všem ženám, které by se v příběhu mohly poznat. A mužům, protože by ty poznané ženy mohli třeba pochopit.

21.11.2017 v 8:06 | Karma článku: 17.66 | Přečteno: 668 | Diskuse
Počet článků 105 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1730

Jsem máma malé holčičky. Občas mám co říct a hodně často chci něco říct. Nemám problém být otevřená. Je to má forma terapie...víc sem nevmáčknu, takže:

Ing. Klara Bartova, MBA

www.facebook.com/Mandarinky
www.zenazenam.cz
www.facebook.com/Rok.Patrika

www.facebook.com/kouc.klarabartova

www.kosmetika-tiande.com
www.facebook.com/tiande.HK

Seznam rubrik

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.