Z deníku šestatřicítky
Začal pařák a přišly vysoké teploty atakující třicítku. Angína z klimošky, pihy na nose, spálený nos a posraná okna od much. Ach jo.
Před hospodou na návsi přímo naproti našemu domu vyndali plastový stůl a židle. Ano, tak je to pravda. Léto udeřilo. Fakt, že se štamgasti přesunou z vnitřních prostor ven, pro mě znamená jediné. V tomto čase má naše rodina unikátní bezpečnostní servis, který nepřetržitě monitoruje dění kolem našeho domu, před ním a dokonce, což jsem nikdy úplně nepochopila, i za ním. A zadarmo!
Abych nebyla jen rýpavá, tak musím uznat, že život na vesnici má i svá pozitiva a sociální jistoty. Doslova. Onehdy jsem zapomněla zavřít u svého auta před domem okno. Během pár hodin mě na to upozornily hned tři různé sms zprávy. Taky mi to přišla říct máma, které to prý řekla pošťačka. Volal mi kvůli tomu můj otec z práce, kterému to volal jeho známý, který sice v naší vsi vůbec nebydlí, ale z nevysvětlitelného důvodu o tom ví.
Zapomněla jsem zavřít blbé okno u auta a upozornilo mě na to během pár hodin hned sedm lidí, aniž bych musela vytáhnout paty z domu. Jo, má to své výhody. Ne, že ne.
„Léto, léto mý, jen jednou jsem to léto tančila….“ Ivetka, té je škoda. Tahle písnička je o létu a je depresivní, tak patří mezi mé oblíbené. Mezi těmi všemi super roztančenými vychechtanými fanatickými létomily v ní nacházím útěchu. Ne, neberte mě zase tak vážně. Taky se jednou za prázdniny někam odhodlám k vodě nebo si dokonce dám točenou zmrzku. To jako ne, že bych to sabotovala úplně. Nadšená z toho ale prostě nejsem, mám to tak už odjakživa. Vlastně ani nevím pořádně proč, ale přežiju to, jako zatím vždycky všechno.
Nalakovala jsem si nehty na nohách červeným lakem, čímž jsem mávla pomyslným praporkem a příchod léta rozpačitě akceptovala. Někde psali, že nastalo období sběru bezu. To by mě mohlo.
Vloni jsem měla takový záchvěv, asi díky stále rostoucí popularitě televizního Herbáře s extrémně bio Lindou Rybovou, že se na to vrhnu. Nadělala jsem spoustu litrů bezové šťávy, domácí kečup, pečený čaj, marmeládu, nasušila houby, bylinky a co? K čemu? Má dcera jí jen krupicovou kaši, bramborové placky, pizzu a sladkosti. To sice trošku přeháním, ale prostě fakt je ten, že má snaha být skvělou a uvědomělou hospodyňkou přišla úplně vniveč. Letos nic nedělám. Osázenými truhlíky jsem skončila. Ha!
Každopádně tento tropický víkend jsem si přesto užila. Makala jsem na dvou zakázkách pro Maxe, na kterých jsme se nedávno domluvili a na dalších věcech. Celkově jsem hodně pracovala, ale protože nejen prací živ je člověk, stihla jsem s kamarádkou i sobotní oběd v hradeckém golfovém klubu. Dokonce došlo i na mé milované creme brulée. Bylo to moc fajn.
Věříte, že když se někdy v životě odhodláte udělat nějakou zásadní změnu, najednou se věci dají samy od sebe do pohybu? Možná náhoda, nebo ne, ale je pravda, že u mě se to děje. Dostala jsem nabídku na zajímavou práci. Sice v oboru, který jsem už opustila, ale zato za tak sympatické peníze, že o tom nelze nepřemýšlet. Ozvalo se mi v rychlém sledu hned několik starých známých, se kterými jsem dlouho nemluvila a obdržela dvě pozvání na drink. Dokonce mi zavolala jedna známá, kterou nijak zvlášť neznám a pozvala mě i s malou na své narozeniny spojené s vernisáží obrazů.
Je mi dobře. Jsem spokojená a plná sil. Žiju v krásné lokalitě, všichni jsme zdraví a v pracovní oblasti se to opět zazelenalo.
To mi připomíná, zrovna dnes, když jsem si jela pro dcerku k babičce a kochala se za jízdy, na jak malebném koutu naší země to bydlím, jsem přišla na jednu velmi podstatnou výhodu léta. Zběsile rostoucí tráva kolem cest úžasně dokáže zakrýt ty haldy odpadků, které se každoročně po zimě nějak zjeví v příkopech, že slušný člověk, co by neodhodil ani vajgl a recykluje, co se dá, jen žasne, kde se to tam bere. Zkrátka, jak je to všechno zarostlé, vypadá to hezčí. To platí samozřejmě o přírodě, nikoliv o lidech!
Při zpáteční cestě jsme se musely stavit do myčky. Má dcera trvala na tom, že naše auto se musí lesknout. Bože!
Nejsem nijak zběhlá v genetice, ale myslíte, že je možné, aby šla skutečně zdědit i vášeň pro neustále mytí aut? Malá si oblizuje horní ret, když se na něco soustředí a zásadně nezadělá žádnou načatou plastovou láhev. Tři věci, které mi na jejím otci pily krev. Nikdy by mě nenapadlo, že ta dědičnost je až tak nevyzpytatelná. Je to ale má dcera a je úžasná, ať je jaká je.
Hned jak jsme přijely domů, se malá navlékla do princeznovských šatů s širokou sukní vyztuženou obručí, vzala si své princeznovské střevíčky, umělou kytku do ruky a na hlavu narazila můj svatební závoj. Závoj ze svatby, která se před pěti lety na poslední chvíli nekonala. Nějakou dobu jsem si ho schovávala, co kdyby třeba jednou se někde někdo objevil, už na to ale prdím. Dala jsem jí ho na hraní.
Takže se vymódila, přišla za mnou do kuchyně a začala se culit: „Jsem nevěsta a budu se vdávat, heč.“, povídá pyšně a s velkým očekáváním. „Aha, ale to ti něco chybí, nemyslíš?“
Kouká na mě nechápavě: „Navoněla jsem se, mám šaty, mám podpatky, jsem učesaná, tak se budu vdávat.“
„A co ženich Domi? Nepotřebuješ na to nějakého ženicha?“
Mávne rukou, usměje se a povídá: „Ale mamísku, to je to poslední, toho si seženu raz dva.“
Tak vidíte to, ta čtyřletá treperenda v tom má jasno. To říkám pořád, porodila jsem svou velkou učitelku.
Klára Bártová
Danajský dar neboli Extreme Makeover
Jsem asi úplně v háji, nebo co. Právě jsem se rozbrečela u po stopadesáté reprízovaného pořadu Vítejte doma, v originále Extreme Makeover: Home Edition. Ano, brečela jsem dojetím. Sakra! Nejvyšší čas se nad sebou zamyslet.
Klára Bártová
Ester (39): Dnes nechápu, jak jsem to mohla přežít!
Velmi silný a inspirativní příběh, který stojí za přečtení. Žena, která si prošla peklem závislostí a vše ustála. Byla doba, kdy ji zbýval měsíc života a ona to dokázala zvrátit. Nyní se rozhodla promluvit.
Klára Bártová
Z deníku šestatřicítky
Prý bych se tentokrát mohla přidat a hrát jim civilistku, kterou unesou teroristi. „Proč mi to připomíná nějaký péčko?“, odepsala jsem s pěknou řádkou smajlíků.„No jestli chceš, tak ti znásilnění v táboře ozbrojenců rád dopřeju...
Klára Bártová
Z deníku šestatřicítky
Coco Chanel řekla: „Žena, která je připravená si nechat ostříhat vlasy, je připravena změnit celý svět.“ Tak já svět asi moc nevytrhnu, protože celá má plánovaná změna účesu se smrskla pouze do zkrácených konečků...
Klára Bártová
Z deníku šestatřicítky
Poslal mi fotky na email, jak se to dělalo dřív, a jako fakt dobrý. I na ty moje reagoval pozitivně. Akorát mi během sedmi sms asi čtyřikrát zdůraznil, že zatím skutečně nehledá žádný vztah, ale pouze něco jako kamarádku.
Klára Bártová
Z deníku šestatřicítky
Zajímavostí na něm je, že ten pán má svého imaginárního kolegu, se kterým stále živě komunikuje. Nadává mu, když se mu něco nedaří a chodí spolu kouřit. Nejdřív jsem to samozřejmě nepochopila a na poprvé přinesla dvě kávy...
Klára Bártová
Z deníku šestatřicítky
S tím internetem nám to ale jde nějak z kopce. Včera v noci jsem nemohla spát a vlezla zase na Tinder. Jen za dvě hodiny mám tolik fotek nádobíčka, že už v tom mám maglajs. Chtělo by to rovnou k fotce přiložit cedulku...
Klára Bártová
Z deníku šestatřicítky
První porozchodová fáze je většinou o tom, projíždět si ten vztah celý znovu dokola a vytahovat to nejhorší, aby člověk nesmutnil a nenakráčel rovnou na most. Hezky se utvrdit v tom, jaký to byl zmetek.
Klára Bártová
Z deníku šestatřicítky
Za dvě hodiny se dozvím zprávu, která mi úplně nalajnuje následující život. Čekám na výsledky krevního testu, které buď potvrdí, nebo vyvrátí těhotenství. Fór je v tom, že jsme se ráno s Lukášem rozešli. Mazec.
Klára Bártová
Když muž říká „Miluji tě“
Dnes jsem vstala se zajímavou myšlenkou. Schválně co vy na to. Mám totiž pocit, že muži a ženy mají často rozdílné chápání v souvislosti s vyznáním nejvyššího řádu, kterým jsou dvě všemocná slůvka: „Miluji tě“.
Klára Bártová
Z deníku šestatřicítky
Není lepší období, než se vrhnout na deník zrovna v době, kdy to máte dostat a rostoucí hladina hormonů rozjíždí solidní hitparádu těch nejpesimističtějších nálad, co ze sebe člověk dokáže vyždímat. Je mi to ale jedno.
Klára Bártová
Z deníku šestatřicítky
...Včera mi to nedalo a udělala jsem pokus. Když mám pocit, že mi někdo lže, jsem neskutečný slídil. Jsem jako moucha, co bude tak dlouho lítat kolem zavřeného okna v touze za světlem, dokud nechcípne...
Klára Bártová
Z deníku šestatřicítky
...Jak mi ale ten náramek připínal, tak nevím proč, možná intuice nebo podvědomí, ale v tu chvíli mi probleskl hlavou obraz z filmu Sametoví vrazi. Ta scéna, kde skvělý Honza Dolanský jako nebezpečný psychopat dává své milé ve...
Klára Bártová
Z deníku pětatřicítky
...Zase ale nebyly mobily a lidi si povídali spolu, nebo po sobě minimálně vejrali. Takže se nemohlo stát, že jsem zjistila, že v sousední vesnici bydlí opravdu pěkný kluk až na Tinderu, kde to pravidelně aktualizuje vaší...
Klára Bártová
Z deníku pětatřicítky
...baví mě natolik, že se toho bojím. Protože když mě posledně takhle něco opravdu bavilo, skončilo to úplným průserem a o pár let později novelou Rok Patrika...
Klára Bártová
Z deníku pětatřicítky
...podle mě děsně přeceňují. Nadpozemská krása Kate Middleton, to, že by pětapadesátiletý Lukáš Vaculík, který se změnil k nepoznání, byl stále sexsymbolem, a když jsme u toho přeceňování, do třetice to jsou velké penisy...
Klára Bártová
Z deníku pětatřicítky
...Já moc na sobotu těším se, jak konečně poznám tě...“. Na básničky vůbec nejsem, ale zase snahu ocenit umím. Jen si ale říkám, jestli nejsem náhodou tak trochu děvka...
Klára Bártová
Z deníku pětatřicítky
...Není to tak dávno, účastnila jsem se výběrového řízení na manažerskou pozici do Lidlu. To výběrové řízení se táhlo snad půl roku a mělo asi tisíc kol. Mělo mi být divné, že...
Klára Bártová
Z deníku pětatřicítky
...Malá dala ohřát do mikrovlnky Barbie v baletních šatičkách, protože se jí zdála zmrzlá. Panenka se začala škvařit, smrdět a roztavený plast jsem potom drhla dolů vším možným dobrou hodinu. To by ale ještě pořád šlo. Hned...
Klára Bártová
Z deníku pětatřicítky
...Začínám trochu chápat, jak asi bylo Simoně Stašové, když vyhazovala v Románu pro ženy Pažouta z dětskýho pokojíčku. Dnes mi napsal dvacetiletý syn mé spolužačky z vysoké. Musela jsem si protřít oči, jestli se mi to nezdá....
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 106
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1830x
Ing. Klara Bartova, MBA
www.facebook.com/Mandarinky
www.zenazenam.cz
www.facebook.com/Rok.Patrika
www.facebook.com/kouc.klarabartova