Nejvíc toho dokážeš, když nemáš kdy

Tak si tak říkám, že kdybych si pořídila dítě už ve dvaceti, kde jsem dnes mohla být. No fakt, že jo. 

K této domněnce mě podněcují chvíle, kdy čtu čas od času rozhovor s úspěšnou osobou, která navzdory nadprůměrným životním překážkám dosáhla nebývalých výšin v různých oblastech. Nemusí to být jen maminka, která otěhotněla na střední škole, posléze porodila dvě další děti, a dnes ještě ani ne ve třiceti velmi úspěšně podniká z pláže. Nemusí, ale mám zkrátka silný dojem, že největších úspěchů dosáhnou ti, co se ocitnou na pomyslné cestě trnité.

Známá stomatoložka si nedávno stěžovala, že úplně nejhůř se domlouvá objednací termín s těmi, co mají nejvíc času. Určitě znáte ty dialogy, kdy se smějeme důchodcům, matkám na mateřské nebo nezaměstnaným, kteří absolutně nestíhají. Ano, člověk vypadne z tempa, zabředne do hlubokého stereotypu, velmi zvolní, mnohdy snad téměř hibernuje. Sama jsem zažila to být nezaměstnaná a také to být doma s miminkem. Ze začátku pohoda, ale jak šel čas, nezvládala jsem už skoro nic, vše pro mě byl hrozný problém. V této fázi věřím, že je úkol na celý týden, dojít si do lékárny vyzvednout lék na předpis nebo odnést do kontejneru na tříděný odpad pytel s plasty. Nebyla jsem jiná.

Je ale pravda, že kdybych se nestala pracující matkou samoživitelkou, tak snad nikdy nedostuduji, nenajdu si lepší práci, nezačnu řešit své zdraví a kondici a nenaučím se hospodařit. Konečně jsem totiž díky heroickému životnímu tempu dosáhla stavu, kdy nemám čas myslet na to, že se mi něco nechce nebo mě něco nebaví. Mám hodinu čas na učení, pokud ji nevyužiji, jiná nebude. Takže ji využiji. Mám půl hodiny každé ráno na svojí fyzickou kondici. Víc ani ťuk. Je to přesně ta půl hodina, kdy odvezu dítě do jeslí a kdy si mohu jít zacvičit s tím, abych stihla dojet do práce včas. Pokud ji nevyužiji, jindy je to nereálné. A tak dále a tak dále. Nádhera. Život rozškatulkovaný a nalajnovaný jedna báseň. Ale mně to vyhovuje. Mně ten životní styl pod mírným tlakem vyhovuje. Mé dceři je skoro dva a půl roku. Mám dobrou práci, hezké bydlení, začala jsem dělat doktorát, píšu knihu a žiji zdravě. Věnuji se nejen malé, kdy si spolu užíváme celou řadu výletů a pohybových aktivit, ale i přátelům a kultuře. Když jsem byla mladá, plná sil, sama se spoustou času, prostoru a možností pro cokoliv, nezvládla a nedokázala jsem naprosto nic. A co vy, co funguje na vás?