Z deníku pětatřicítky

14.12

Dozvěděla jsem se, že za blbou náladu u lidí prý může třetí super úplněk v řadě. K tomu končí nějaký devítiletý astrologický cyklus, a to je prý další zátěž na psychiku. Tak vida, mám naději, že mě to nejpozději za dva dny přejde.

A propos, taky se u vás každý den hledá Dory? Už se totiž nehledá Nemo, teď se hledá Dory. V Albertu nedávno rozdávali tohle DVD, měla jsem z toho radost, ale to jsem ještě netušila, že od té doby to budeme pouštět celé každý den, a o víkendu i dvakrát. Mám pocit, že kdybych tu rybu šla hledat osobně sama, aby ji už konečně našli, tak by mě to tolik energie nestálo.

Po obědě mě z ničeho nic přepadl náhlý záchvěv optimismu, který jsem rychle využila ke třem odpovědím na pracovní nabídky. Vybrala jsem tři, ve všech pohádkách je přece všechno třikrát. Tři princezny, tři princové, tři přání, tři sudičky, tři zlaté vlasy, tři oříšky, ale hlavně vždycky všechno vyjde až na třetí pokus.

Tak už je mám, ty tři nejzajímavější nabídky, které mi na jobs.cz nabídli poté, co jsem zadala svá kritéria na zaměstnání. Kritéria to nejsou ledajaká, musí to vážně stát za to, když to má být flek, který bych dokázala vyměnit za stávající pohodu na volné noze. Volná noha je fajn, akorát někdy se na té jedné noze horko těžko drží balanc. Není to zkrátka žádná sranda.

Klasický životopis už ani neposílám. Zapadl by v hromadě těch překvalifikovaných snažílků, která je určená ke skartování v první linii. Udělala jsem si pro tento účel prezentaci v PowerPointu a pojala ji trošku netradičně. No co, když žijeme v době, kde mi paní nabídne u kasy v obchoďáku bonbon za to, pokud ji pustím ve frontě před sebe, zatímco mi seznamovací aplikace Tinder právě vyplivla jako nejvhodnějšího kandidáta na seznámení muže, co je na fotce nahý, jen v obřích plenkových kalhotkách. Culí se a s dudlíkem v puse se dožaduje partnerky, které by tahle jeho malinká slabůstka nevadila.

Mám pocit, že v tomto kontextu je netradiční pojetí mého životopisu úplná brnkačka. Jak často říkám, planeta je přelidněná, miliarda sem miliarda tam, ty počty nenasytných krků se množí geometrickou řadou, a lidem všeobecně vesměs hrabe.

Teď už ale musím končit se svými úvahami, jde se hledat Dory.

15.12

Dnes mě to jako zázrakem přešlo. Jak by ne, když úplněk už je za námi. Byl v jednu ráno. Potom, že jeho vliv je jen sugesce.

Už jsem zase své kůži, a to se přesně pozná podle toho, že začínám plánovat. V neděli kino a hned v pondělí Špindl a lyžování na Sv. Petru. Mezi svátky půjdeme do nějakého toho báru s kamarádkami, jak jsme si dnes slíbily. Musím přece vyvenčit novou kabelku Guess a dát si k ní nějaké hříšně drahé pití. Taky chci vyrazit s dcerkou bruslit a tak vůbec. Když už jsme u toho hříšně drahého pití, pojem „drahé“ má skutečně mnoho poloh.

Dnes jsem totiž na internetu chytla reklamu na třítýdenní poznávačku letadlem po deseti různých destinacích všude možně po světě. Začíná se na Bahamách a potom přes Kolumbii, Chile a Bolívii se pokračuje na Velikonoční ostrov, Cookovy ostrovy, hned na to do Nové Kaledonie, Austrálie, Malajsie, Singapuru, na Myanmar zase zpět do Prahy. Obletí se planeta, navštíví se spousta překrásných a proslulých míst. Cenu nikde nemají. Strašně zdlouhavě a složitě se k ní dostanete přes nezávaznou objednávku, kdy vám teprve pošlou katalog, a tam, když si trošku zalistujete, tak se konečně dopracujete k částce velmi nenápadně atakující mičudu. Fakt, základní cena zájezdu je kolem 960 tis., plus sem tam nějaké ty příplatky na místě a tohle či támhleto, a je tam milion jen to fikne. Tak tohle je pro mě opravdu drahý! Miluju cestování a jsem ochotná dát i několik desítek tisíc, když je zrovna mám, za nějakou pěknou nevšední podívanou, ale milion?

No, nejsem si jistá, jestli někdy zažiju ten pocit, abych dala milion za cestu kolem světa a nepřipadalo mi to jako astronomický výdaj. To se obávám, že nejspíš nikdy nenastane. Jen je pozoruhodné, že je to už několikátý ročník, míst na palubě je něco přes šedesát a pokaždé se letí. To znamená, že pokaždé se zájezd prodá. Takže se v naší zemi najde dost boháčů, co na nějaký ten milion nekoukají, jak se zdá.

Tak zpět na zem, jdu zase plánovat tu svojí cestu do Špindlu a přemýšlet, jestli těch necelých osm stovek není za celodenní permici na Sv. Petru přehnaně moc.